Rodinnou vilu s reprezentativním sídlem stavební kanceláře si nechal postavit v letech 1922-1924 známý ostravský stavitel a architekt František Grossmann. Tradičně pojatá stavba ve stylu dekorativismu od počátku přitahovala pozornost svým přepychovým provedením. Soudobý tisk opěvoval její zařízení jako „přímo pohádkové,“ podobající se vnitřku paláce oplývajícího cennými uměleckými sbírkami obrazů a porcelánu. Dům byl obklopen zahradou s exotickými dřevinami, sochařskou výzdobou, altánem, bazénem i kašnou. Celý komplex pak tvořil nejrozsáhlejší poválečnou vilovou realizaci na Ostravsku.
Narodil se 3. srpna 1876 v Pustějově a základy stavebního řemesla získal od svého otce, který byl zednickým předákem. Po studiu na mistrovské škole při německé průmyslovce v Brně se vypracoval na samostatného stavitele ve Frýdku. Roku 1906 se přestěhoval do Moravské Ostravy a spojil své síly s architektem Františkem Fialou. Díky nastupující stavební konjuktuře firma Grossmann a Fiala realizovala na Ostravsku celou řadu staveb, přičemž mezi ty nejhodnotnější patřila dostavba kostela Panny Marie Královny v Mariánských Horách, Dům katolických tovaryšů nebo soukromé sanatorium Dr. Leopolda Kleina.
Pustějovský rodák nabyté jmění a společenské postavení po konci světové války a vzniku Československa promítl do plánů své rozsáhlé luxusní vily. Dům odrážel příběh jeho životního úspěchu a zároveň působil jako výkladní skříň stavebních schopností Grossmannovy firmy. Možná byl také pomyslným svatebním darem pro manželku Otýlií, se kterou se vzali jen týden před kolaudací. Manželé Grossmannovi si ovšem přepychového bydlení užívali necelých deset let. V důsledku velké hospodářské krize upadli do dluhové pasti a tlak věřitelů je nakonec dohnal k zoufalému činu sebevraždy. Majetek jednoho z nejbohatších mužů na Ostravsku se tak dostal do konkurzního řízení.
Vila byla v dražbě roku 1937 přiklepnuta Hypoteční a zemědělské bance moravské v Brně. Během pohnutého období března 1939 zakoupili dům Josef a Alžběta Rybovi. Ti posléze objekt stavebně upravili na vícegenerační dům. Stejně jako původní majitel, také Josef Ryba patřil do vyšších pater společnosti – byl ředitelem výrobního podniku firmy Eternitas v Moravské Ostravě. Po konci druhé světové války a Rybově odchodu z vedení podniku rodina odprodala polovinu domu r. 1958 manželům Pištovým. V letech 1964-65 pak vilu odkoupil městský národní výbor pro účely zřízení mateřské školy a posléze školní družiny, které chátrající dům opustila v roce 2005.
Přes veškeré stavební zásahy si dům zachoval celou řadu původních prvků a od r. 1992 je kulturní památkou. Rozsáhlá rekonstrukce z prostředků města Ostravy pak po sto letech navrátila rezidenci staronový vzhled odpovídající období Grossmannova života.